Dagmar Jahodová, Jan Pospíšil, Miroslav Malina a Kamil Mikel
Výstava v Galérii Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíně přestavuje odborné i laické veřejnosti díla čtyř umělců, kteří jsou spjati s prostředím Uherského Hradiště a zdejší Střední uměleckoprůmyslovou školou, založenou v roce 1939 Janem Antonínem Baťou. Vystavující umělci – Dagmar Jahodová, Jan Pospíšil, Miroslav Malina a Kamil Mikel na této přední vzdělávací instituci studovali a dnes zde působí jako odborní pedagogové. Jan Pospíšil na „UMPRUMCE“, jak této škole rádi říkáme, navíc dvacet sedm let zastával funkci ředitele. Střední uměleckoprůmyslová škola v Uherském Hradišti v současnosti nabízí celkem devět vzdělávacích oborů z oblasti volného i užitého umění a řadí se mezí nejlépe hodnocené instituce svého druhu v České republice. Výstava v trenčianské galerii však autory nepředstavuje jako učitele, nýbrž jako praktikující umělce. Instalovaná kolekce nemá jednotné téma a respektuje a preferuje individuální tvůrčí orientaci autorů v souvislosti s mnohotvárnými podoby současného malířství i grafiky. Díky tomu lze sledovat v souboru vystavených děl širokou škálu témat a přístupů, oscilujících od expresivního projevu až k lyrické či geometrické abstrakci. Expozice si v neposlední řadě nadále pokládá otázku, do jaké míry jsou klasické obory nosnými prostředky autentické výpovědi a jaký mají tato média smysl v sociálně, společensky i umělecky diferenciovaném kontextu dneška. Vzhledem k absenci sjednocující myšlenky je na místě jednotlivé autory alespoň v krátkosti představit.
Dagmar Jahodová po dokončení Střední uměleckoprůmyslové školy vystudovala UTB, Fakultu multimediálních komunikací, ateliér Multimedia a design. Ve své tvorbě se nejčastěji věnuje kresbě, malbě a grafice, v níž pracuje s hlubotiskovými technikami a litografií. Výsledné realizace obvykle vznikají kombinací několika technik – akrylu, pastelu a tuše. Richard Vodička napsal: „Pokud budeme chtít nalézt jedno zastřešující slovo, které přiléhavě vystihne výtvarné práce Dagmar Jahodové za posledních třicet let, bude to patrně sensitivita. Autorka disponuje schopností soustředěně vnímat, co se odehrává kolem ní. Nezaměřuje se na konkrétní předměty, krajinné celky nebo lidskou figuru, ale spíše na to, co plyne, postupně se transformuje, nebo dokonce mizí. Svá pozorování tedy nemůže zaznamenávat popisně, proto je přetváří do abstrahovaných kompozic, které tvoří škálu od výrazných barevných ploch uchopených s přesvědčivým malířským gestem až po jemné kresby tužkou využívající minimum vyjadřovacích prostředků“.
Jan Pospíšil, absolvent AVU v Praze je bytostným malířem. Jeho talent oplývá nesmírnou energií, který dovedl Pospíšilovu malbu ke zcela osobitému projevu. Jednotlivé obrazy vznikají na základě řady malovaných skic, které autor převádí na střední i velké formáty. Zdrojem inspirace je pak lidský život, vztah mezi mužem a ženou a postavení člověka ve společnosti, světě i kosmu. Pospíšilova tvorba je charakteristická snahou o syntézu formální výstavby kompozice malířskými prostředky s ideovým sdělením dotyčného formátu. Jednotlivé situace zachycené často pomocí groteskní zkratky jsou vybudovány především barvou, k níž autor přistupuje nekonvenčně a svobodně. V některých
dílech se dotýká hranice abstraktní malby, pohybuje se mezi barevným projevem výrazným i tlumenějším, razantní expresí i lyricky cítěnými polohami malby. Během působení ve funkci ředitele SUPŠ Uherské Hradiště byla tvůrčí energie Jana Pospíšila částečně utlumena, nyní však má konečně možnost naplno se věnovat malířství, což dokládají poslední úspěšné výstavy.
Miroslav Malina vystudoval AVU v Praze a působí jako vedoucí oboru užitá malba na hradišťské „UMPRUMCE“. Autorův tvůrčí zájem je směřován na malbu, kresbu, grafiku, ilustraci a realizaci prostorových objektů. Podstatným rysem vystavených obrazů je vědomí řádu, smysl pro důmyslně promyšlenou stavbu kompozice, kde každý detail má své nezaměnitelné místo. V jednotlivých plátnech se zvláštním způsobem propojují obsahové podněty z dějin umění doby starší i nedávno minulé. Obdiv k malbě starých holandských mistrů je konfrontován se surrealismem nebo expresivním gestem informelu. Základním stavebním kamenem Malinova díla je však brilantní a precizní kresba, která je vlastně řádem obrazu, často kombinovaná s využitím výrazné reliéfní struktury. Obraz cítí jako vyváženou symbiózu výtvarného tématu a příběhu. Jeho práce v sobě skrývají děj, někdy s příchutí tajemství, dramatu, jindy humoru a absurdity, většinou rád kombinuje obojí.
Kamil Mikel je také absolventem pražské AVU a pracuje jako vedoucí pedagog ateliéru grafiky na SUPŠ Uherské Hradiště. V neposlední řadě vyučuje také na Zlínské soukromé vyšší odborné škole umění o.p.s. Mikelova práce se formovala již od studií na vysoké škole, kdy se seznámil s problematikou geometrické abstrakce. Autor se profiloval v grafické tvorbě, bylo však jen otázkou času, kdy začne pracovat také v médiu malby. Ve svých prvních obrazech uplatňoval především vrstvení barev, které následně vyměnil ve chvíli, kdy začal experimentovat s práškovým pigmentem, fixovaným v geometrických strukturách pomocí laku. Po období „reliéfních“ pláten se Mikel v poslední fázi své práce navrací k tradičnímu obrazu, přičemž vytváří nejčastěji monochromatické kompozice charakteristické nahuštěním vzájemně se překrývajících lazurných vrstev. Základními prostředky jsou pro něj kompozice, řád, definice obrazového prostoru a práce s rytmem.
Martin Dvořák, kurátor výstavy v.r.
